Růst a výnos nakládaček při různých podmínkách půdní vlhkosti

Nakládačky pod tunelem vylučujícím déšť byly zavlažovány, když vodní potenciál půdy ve 20 cm dosáhl −150, −300 nebo −600 hPa. Varianta −150 hPa spotřebovala asi 1,7–2,3krát více vody než nejsušší práh, −300 hPa asi 1,5–1,7krát více. V prvních dvou letech nebyly rozdíly ve výnosu statisticky významné; v roce 2003 daly −150 a −300 hPa významně více než −600 hPa, přičemž kvalita plodů zůstala dobrá ve všech variantách. V podmínkách finské půdy autoři doporučili spouštění podle tenziometru mezi −150 a −300 hPa—zejména jako důkaz pro senzorově řízenou závlahu, nikoli univerzální práh.

Střední přenositelnost: biologický nebo technický mechanismus a logika rozhodování jsou pro slovinskou produkci užitečné, přesnou dávku, práh, termín, nastavení stroje, teplotu nebo trvanlivost je ale nutné kalibrovat místně.

Pro Kumer 1687 je obhajitelným využitím těchto důkazů hypotéza a měřicí rámec ověřovaný na vlastních polích, šaržích a záznamech chladicího řetězce. Publikovaný výsledek se stává výrobním pravidlem až po místní validaci.