Teplota porostu a tepelný stres se zvyšují při kombinaci vysoké teploty vzduchu a vodního stresu a snižují se zavlažováním – modelová analýza

Mechanistický model propojuje energetickou bilanci porostu s transportem vody půda–rostlina a byl parametrizován pro pšenici. Při dobrém zásobení vodou teplota porostu převážně sledovala teplotu vzduchu; když se vodní potenciál půdy v modelu dostal pod přibližně −0,14 MPa, další vysychání způsobilo rychlý růst teploty porostu. Při asi −0,62 MPa mohla být modelovaná teplota porostu až zhruba o 10 °C vyšší než teplota vzduchu. Závlaha teplotu snižovala udržením transpirace, při velmi horkém vzduchu však často nedokázala udržet porost pod prahem poškození a chladicí přínos s rostoucí teplotou vzduchu klesal. Jde o výstupy modelu pro parametrizovaný systém, ne závlahové prahy pro zeleninu.

Koncepční přenositelnost: článek je cenný pro pochopení mechanismu a návrh systému, ale plodina, model nebo experimentální konfigurace se podstatně liší od produkce Kumer. Slouží k určení toho, co měřit a testovat, nikoli k přímému převzetí čísel.

Pro Kumer 1687 je obhajitelným využitím těchto důkazů hypotéza a měřicí rámec ověřovaný na vlastních polích, šaržích a záznamech chladicího řetězce. Publikovaný výsledek se stává výrobním pravidlem až po místní validaci.